Odhad vývoje katolické bohoslužby

Timotheus Aquaparva

Evropané, jak jistě víte, tančí tradičně v páru, a teď si představte, když k obětování popadne vás, mladíka, třeba taková kredenciózní matrona a živě s vámi začne komíhati v rytmu obětního tance. Nemůžete si dovolit být znechuceni a na druhé straně vidíte, jak málo vám daly ony taneční hodiny. Tam jste mohli všelijak švindlovat, abyste se nesympatické dívce vyhnuli, ale zde jste v kostele, čili jde o vážnou věc. Pozor na to!

Vážíme si svého jazyka

při jeho zhudebňování?

Timotheus Aquaparva

Nejčastější a nejpolitováníhodnější chybou je to ve slově „Ježí---ši“ plus jiné varianty Nejsvětějšího Jména (jehož svátek byl mimochodem nenápadně obnoven…) Když to uvidíme pouze jednou, mohli bychom si myslet, že se jedná o tiskovou chybu. Jenže toto „přecenění délky“ bohužel potkáváme u více autorů a nelze to přehlížet.

Doprovázet či nedoprovázet modlitbu Páně
při liturgii hrou na varhany?

GSgc

Není snad potřeba komentovat, co je vkusné a co je nevkusné. Lze jen odvodit,  že doprovod zpěvu vlastní modlitby není v této různosti až zmatku žádným přečinem, zejména je-li užit z praktických důvodů, jako je např. potřeba tonálního a rytmického sjednocení lidu, zvyklého na jiné prostředí.

Pastorační necitlivost
- bohužel dosti aktuální téma

Timotheus Aquaparva

Někdy se nám dokonce zdá, že kněží berou svoji službu jako nutné zlo, takže se skýtá otázka, proč tedy vůbec volili toto povolání - oni si totiž mnozí myslí, že volili oni. Mohlo by se toho uvádět ještě více. Já teď uvedu případ, kdy kněz z pozice síly dělal varhaníkovi vyložené naschvály.

Nic proti nápěvům z Taizé
GSgc
Vnucuje se otázka: a zde už tomu lid rozumí? Ne-li, proč je tedy zpíváno řecky?  A pokud ano, proč se neužívá tam, kam po věky toto zvolání patřilo? Důvod je prostý: ten nápěv se líbí.

Co Čech - muzikant?
Timotheus Aquaparva

Totiž píseň, která se běžně zpívá, není Svatováclavským chorálem. Skutečný Svatováclavský chorál, který mimochodem zpívali i husité, ten je ve zpěvnících tradičně uváděn, ale není vůbec používán. To bohužel platí už pro Český kancionál.

Pozdvihni se, duše, z prachu,
zaleť k rajským výšinám (?)

Timotheus Aquaparva
komentuje prohlášení
regenschoriho Josefa Zadiny
P. Josef Olejník vytvořil na základě moravské písňové melodiky, která je vlastní každému Moravanovi a všem lidem, kteří se s moravskou písní aktivně setkají, několik charakteristických „chorálních modů olejníkovských“, ve kterých se odehrává veškerá jeho tvorba.
 
Naprosto souhlasím, že jsou charakteristické. Vůbec olejníkovské melodie jsou charakteristické - protože je to stále stejné a podobá se to psímu vytí.

Ó, jak ten svět je zvrácený...
Timotheus Aquaparva
Po smrti skladatele Franze Schuberta se premiérovala jeho poslední symfonie, které se říká Velká. Trvá kolem čtyřiceti pěti minut, zatímco Beethovenovy symfonie, s výjimkou Deváté, trvají běžně jen do třiceti minut. Jeden posluchač po premiéře prohlásil: „Je to možná hezký, ale je to moc dlouhý.“ Vyskytl se u toho přítel skladatele a trefně mu opáčil: „Vono to není moc dlouhý, ale voni jsou na to moc krátkej...“

Co s rodným jazykem při jeho zhudebňování

Evžen Kindler

Myslím, že situace v oblasti melodií na české liturgické texty je beznadějná. Opravdoví umělci by měli v této oblasti vytvářet opravdové umění. Ale to je jen začátek. Jde i o to, aby to umění, pokud bude, nezůstalo v psacích stolech těchto umělců. Kdo však o tom bude rozhodovat? Budou to mediální odborníci, kteří uplatní kritéria podobná „sledovanosti televizních pořadů“?

Jak odradit začínající chorregenty

Timotheus Aquaparva

Při větším sboru začátečník často nezná ještě přesně schopnosti a možnosti jednotlivých zpěváků. Tady je požehnaný zvyk, že se chyba vytýká neadresně. Horší je to už u sólového kvarteta, kde tento „diplomatický fígl“ jednoznačně selhává. Moc bych nedoporučoval začátečníku dělat skladby se sóly, leč by to byla „tradice“ sboru. Tam je to docela nebezpečné, jelikož sólisté jsou všelijací, o čemž by se dala napsat celá kapitola.

Ještě k figurálkám

Evžen Kindler

K dobrému řemeslu skladatele patří nenudit, nuda se dobře zahání kontrasty, a tak v mnoha figurálkách se skladatel rozhodl dát před tím závěrem slovům Agnus Dei,… drásavé, mollové a dramatické melodie i akordy, a tak z toho nádherného, něžného a důvěrného oslovení Krista slovem Beránku vyjde muzika, která připomíná spíše nepodařenou scénickou hudbu k televiznímu večerníčku o zlém vlku, když vyhrožuje mírumilovnému leč chytrému beránkovi.

Figurálky a nefigurálky…
Timotheus Aquaparva

Slyšeli jsme v jednom rozhlasovém přenosu mše sv. provedení částí Dvořákovy mše, kde v Agnus byl tenor operetního rázu – a přesto by si asi ani autor článku nedovolil tvrdit, že tudíž Dvořákova mše nestojí za nic(!) Jsou ovšem lidé, kterým jakékoliv sólo, ať je zazpíváno jakkoliv, zní narcisticky – není to snad (doufám) případ pana Kindlera …

Hudba v katolických kostelích
po II. vatikánském koncilu

Evžen Kindler

Když si v tomto kontextu představíme metaforu, že hudba je oblek tohoto mystického těla, vypadá to s ní dnes tak, jako by to tělo trpělo chladem, ale místo toho, aby se snažilo o systematickou ochranu dobře ušitým oblekem, nechává vše být náhodě s tím, že tu a tam na ně přistane tu list, tu kus poletujícího papíru nebo textilu a tu třeba nějaký hmyz, aby ho na daném místě snad trochu před chladem ochránil.

Muzikologové?
Timotheus Aquaparva

Velice často slyšíme názory, při kterých by nás mělo mrazit. Mám  na  mysli  "výroky" typu: "Ale  vždyť  on  to Pán Bůh stejně přijme,  tak je  to jedno..." nebo: "Hlavně  že to  jde ze srdce, ostatní je vedlejší..." Je tu i určitá forma agnosticismu: totiž, že my vlastně nemůžeme určit a poznat, co se pro Hospodina hodí a co nikoliv.

Příspěvek do neexistující diskuse o liturgické hudbě
GSgc
Snad nejvážnějším nedostatkem současné praxe je totální odklon od tradičního oficiálního zpěvu Církve – gregoriánského chorálu. Jeho opomíjení je až na hranici zavržení. Takové obrazoborectví má obdobu jen v čínské Maově kulturní revoluci.

SCHOLA
Přejato a poněkud upraveno z archivu Společnosti pro výzkum novodobé hudby
Schola vulgaris na sebe upozorní vyrojením se ze sakristie, načež se umístí v blízkosti oltářního stolu a zahájí nějakou rytmickou písní s doprovodem kytary (nebo i více jiných hudebních nástrojů), čímž vyplňuje dobu do zazvonění ke mši sv. Při mši sv. zpívají ordinarum a resp. žalm, ale podle místních dovolených možností se snaží uplatnit něco z rytmického zásobníku. Po mši sv. opět „rytmus“ a vracejí se do sakristie obdivováni věřícími. Tak se aspoň sebevědomě domnívají.