Kdo jsme

Internetová revue katolické Tradice Katolík byla založena na počátku roku 2002 a hlásí se k periodiku stejného jména, jež vycházelo v období po 2. Světové válce až do komunistického převratu 1948. Mezi přispěvatele patřil i Jaroslav Durych, na jehož odkaz chceme navázat. Naším cílem je šířit mezi věřícími a lidmi dobré vůle katolické zásady a učení, které svatá katolická Církev věrna hlasu svého Božského Zakladatele Ježíše Krista vždy učila a hlásala celému světu:

 Euntes ergo docete omnes gentes, baptizantes eos in nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti“ (Mt. 28, 19) „Jděte tedy, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého!“

 Jedním z  důvodů vzniku byla snaha poukázat na věroučné odchylky části současné pokoncilní hierarchie. Hlavním záměrem tedy  je znovu zdůrazňovat katolické principy a s láskou vycházet vstříc všem, kteří bloudí v temnotách omylů a stínu věčné smrti. 

Ve velkém napětí sledovali věřící celého světa II. Vatikánský koncil a doufali, že se vyjádří k palčivým problémům moderního světa nastoleným po 2. Světové válce. Očekávalo se odsouzení komunismu, nacionálního socialismu a bludů moderní doby, moderní filosofie a trendů, které krystalizovaly uvnitř katolické Církve už od 20. a 30. let: zvláště omyly liturgického, ekumenického a biblistického hnutí či odsouzení tzv. Nouvelle Theologie (Nové theologie), jež byla prodchnuta nekatolickými principy a v důsledku zřetelně navazovala na již dříve Církví odsouzený modernismus. Nestalo se tak. Část koncilních otců začala proti vůli svého Zakladatele a v rozporu s Tradicí spolupracovat s omyly tohoto světa a těmto omylům Církev přizpůsobovat. (Kolaborace se světovým komunismem v tzv. Ostpolitik, pojímání náboženské svobody v liberálním duchu a relativizace některých dogmatických výroků.) Tyto snahy byly za pontifikátů bl. Pia IX, Lva XIII a sv. Pia X mnohokráte odsouzeny. A jestliže my, podobně jako papežové před koncilem, odmítáme modernismus a jeho představu reformy Církve, odsuzujeme neomodernismus Nouvelle Theologie a dvojznačnost pastoračních koncilních dokumentů navržených představiteli progresivního a liberálního křídla za podpory Jana XXIII., odsuzujeme liturgickou revoluci, moderní pojetí státu a jeho vztahu k Církvi, odmítáme ekumenické hnutí a omyly současné pokoncilní theologie, potom nemůžeme následovat a být poslušni modernistické hierarchii, která uvrhla, s vydatným přispěním koncilních a pokoncilních papežů Jana XXIII., Pavla VI., a Jana Pavla II, naší svatou Matku Církev do nejhorší destrukce.


Non posumus

 Nemůžeme jít cestou odklánějící se od katolické víry; Tradice, jež byla hrdinsky bráněna papeži a koncily. Nemůžeme je následovat ani v morálních úchylkách, které pouze potvrzují jejich odklon od katolické věrouky. Rozpoznáváme však všechny papeže po koncilu jako řádně zvolené hlavy katolické Církve a tak se distancujeme od sedisvakantních a jiných extrémních pozic. Papeži jsme povinni prokazovat poslušnost a úctu. Ovšem tam, kde nabourává svými synkretistickými a ekumenickými názory katolické učení a je v rozporu s katolickou Tradicí, tam mu poslušnost odmítáme. Rovněž uznáváme, že II. vatikánský koncil byl řádně svolaným a ukončeným koncilem, který probíhal za legitimního předsednictví papežů Jana XXIII. a Pavla VI. Odmítáme však poslušnost pochybným nedogmatickým definicím tohoto koncilu a ve shodě s apoštolskou vírou přijímáme pouze ty věty, které jsou vlastními citacemi neomylných rozhodnutí papežů a koncilů minulosti. Jinak koncil chápeme jako nezávazné kázání světu, jež nikdo z katolíků není povinen uznávat (a to zvláště v bodech, které zkreslují nebo nabourávají katolické principy).

A protože ve shodě s katolickým učením chápeme katolickou Církev jako jedinou pravou, svatou, apoštolskou dokonalou společnost (srv. Lev XIII. encyklika Satis cognitum), která je od Boha chtěnou institucí coby mystické Tělo Kristovo, tak nemůžeme souhlasit s pokoncilní eklesiologií ve smyslu Lumen Gentium a s konsekvencemi, které se následně promítají do liturgie, do pojímání dogmatu, morálky a disciplíny. Mimo Církev není spásy a proto uznáváme jednotu mezi křesťany tak, jak ji předkládá encyklika Pia XI. „Mortalium animos“, že totiž sjednocení je možné jenom tehdy, pokud zbloudilci a odpadlíci všeho druhu se navrátí zpět do katolické Církve, jejíž neviditelnou hlavou je Ježíš Kristus a viditelnou skalou jednoty Petrův neomylný stolec (srv. Lev XIII., Encyklika Praeclara gratulationis). „Lpíme celým srdcem a celou duší na katolickém Římu, strážci katolické víry a k uchování této víry nutných tradic, na věčném Římu, učiteli moudrosti a pravdy. Naproti tomu odmítáme a vždy jsme odmítali Řím v jeho neomodernistických a neoprotestanských tendencích, které se jasně projevily na II. vatikánském koncilu a po koncilu ve všech reformách, které z něho vzešly.Všechny tyto reformy působící destrukci Církve, rozvrácení kněžství, ničení mše svaté a svátostí a vyhasínání náboženského života. Vedou k naturalistickému a teilhardistickému vyučování na universitách, v kněžských seminářích a při katechismu. Takové vyučování má kořeny v liberalismu a protestantismu a bylo již vícekrát odsouzeno učitelským úřadem Církve. Žádná autorita, ani ta nejvyšší v hierarchii, nás nemůže nutit, abychom odložili nebo zredukovali naší víru, která je po devatenáct století jasně formulována a hlásána učitelským úřadem Církve. Sv. Pavel říká: " Avšak i kdybychom my nebo anděl z nebe kázal vám jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, buď proklet." (Gal. 1, 8) Není to právě to, co nám dnes svatý Otec připomíná? Jestliže je mezi jeho slovy a skutky jistý rozpor, stejně jako v aktech římské kurie, pak volíme to, co bylo vždy učeno a stavíme se hluší vůči zničujícím novotám v Církvi. Není možné provádět hluboké změny v "Lex orandi" (liturgie), aniž by se měnil "Lex credendi" (víra) Nové mši odpovídá nový katechismus, nové pojetí kněžství, nové semináře, nové university, nová charizmatická letniční církev, všechno věci, které jsou opakem pravověrnosti a odporující učitelskému úřadu všech dob. Protože tato reforma vychází z liberalismu a modernismu, je jimi zcela otrávena. Pochází z hereze a vede k herezi, a to i tehdy, když nejsou všechny její akty přímo heretické! Proto je pro každého bdělého a věrného katolíka nemožné přijmout tuto reformu a jakýmkoliv způsobem se jí podřídit. Jediným postojem věrnosti Církvi a katolickému učení kvůli naší spáse je kategorické odmítnutí přijetí této reformy. Proto pokračujeme dále ve výchově kněží, bez zatrpklosti, rebelie a hněvu, vedeni světlem učitelského úřadu všech dob v přesvědčení, že svaté Katolické církvi, papeži a příštím generacím nemůže lépe posloužit. Proto se také držíme všeho, co Církev ve všech dobách před modernistickým vlivem Koncilu věřila a ve víře praktikovala: v morálce, v kultu, výuce katechismu, výchově kněží, v církevních institucích a ve všem, co bylo napsáno a kodifikováno. Takto vyčkáme, než pravé světlo tradice rozptýlí temnoty, které zatemňují oblohu věčného Říma. Pokud tak s milostí Boží, s pomocí nejblahoslavenější Panny Marie, sv. Josefa a sv. Pia X. jednáme, jsme přesvědčeni, že zůstáváme věrni římsko-katolické Církvi a všem nástupcům sv.Petra, abychom byli " fideles dispensatores mysteriorum Domini nostri Iesu Christi in Spiritu Sancto" - věrní správci tajemství našeho Pána Ježíše Krista v Duchu Svatém." Amen. (prohlášení msgr. Marcela Lefebvra z 21.12.1974)

Modlíme se proto za našeho papeže Jana Pavla II. a jeho budoucí nástupce, aby se v síle Ducha svatého konečně obrátili, přestali bourat katolickou viditelnou Církev a urážet Božského Ženicha Ježíše Krista. Rovněž se modlíme za modernistický klérus, aby se odvrátil od herezí Církví mnohokrát zavržených a vrátil se k věrnosti katolické Tradici, jakožto neomylnému pilíři Božího Zjevení. Zároveň se obracíme s prosbou k současnému papeži Janu Pavlovi II., aby silou své autority, kterou obdržel od Ježíše Krista, ukončil církevní krizi a odsoudil koncilní dvojznačnost, pokoncilní doktrinální chaos a navrátil Církvi jednotu, pravou nezfalšovanou římskou liturgii, odvolal všechny kruté reformy, které rozvrátily posvátné prostory Církve svaté.


 Závěrečná zpráva a prohlášení

Katolík – Internetová revue katolické Tradice – není přímo spojena s žádným církevním hnutím, není rovněž spojena s žádným politickým subjektem pravicové či levicové orientace v ČR, nebo v zahraničí. Revue je čistě svobodným a privátním projevem katolických věřících, kteří se ve shodě s právem na svobodu projevu, vyjadřují k otázkám náboženským či jiným, které jsou spojené se sociálním učením katolické Církve. Revue nesouhlasí a odmítá všechny projevy komunismu, socialismu, nacionálního socialismu, rasismu, svobodného zednářství, politického a náboženského liberalismu, modernismu, morální anarchie a všech dalších pseudonáboženských sektářských hnutí, které byly slavnostním způsobem zavrženy katolickou Církví. Rovněž revue Katolík neodpovídá za obsah stránek našich partnerů či těch, kteří přispívají svými články do revue Katolík!

A proto vyjděme s láskou Kristovou ke všem, kteří tápají v modernistických lžích, abychom mohli všichni jednou společně chválit Boha v nebesích spolu s naší svatou Pannou a nebyli připočteni k zástupu nevěrných kozlů po levici. K tomu nám dopomáhej Bůh, který nás stvořil, spasil a posvětil. AMEN. 


 

Naši partneři – Our partners

 Tradition in action v USA

Letters to Friends on

Provoz serveru

Tento server provozuje soukromá osoba se svolením původního majitele domény katolikrevue.cz, od něhož jsem získal zálohu obsahu. Domény katolikrevue.cz se prakticky ihned zmocnil doménový spekulant, proto má nyní Katolikrevue jinou adresu. Martin Čejka (původní vydavatel Katolikrevue) se nyní věnuje hlavně vydávání katolického časopisu TeDeum, kde vyšly i některé články z Katolikrevue. Některé delší články vyšly i knižně v nakladatelství Michael S.A..

Ze statistik a chybových zpráv serveru byly objeveny chybějící dokumenty, které byly průběžně doplněny z dřívějších kopií tohoto webu. Některé dokumenty se i přesto stále objevují v chybovém logu jako nedostupné, ty se už nepodařilo nijak rekonstruovat a Martin mi poskytl vše co měl.

Z tohoto stroje doplněného o 2,5" disk s Linuxem probíhá také odesílání katechismu, jenž je nakonfigurován tak, aby vám tato pošta nepadala do spamu. Krabiček je k dispozici více včetně naklonované zálohy, tak je snadné jej v případě havárie nahradit a v případě nouze nejvyšší lze jej provozovat kdekoli, stačí zapnout, připojit do internetu, přepíše se automaticky nastavení překladu adres a jsme tu zpět. Ač je to jen krabička, je i jako server naprosto bezproblémová.

Pokud je web nedostupný, není to vina této malé krabičky, ale poskytovatele internetu, nebo chybějící elektřiny.

Bohu díky!