"Duch Assisi" vs. svatý František z Assisi

John Vennari

Proto ti, kdo se snaží zobrazit svatého Františka z Assisi jako apoštola nového dialogu a ekumenismu druhého Vatikána, jednoduše lžou. Zvláště od doby dnešního ekumenismu, u něhož je “duch Assisi” nejradikálnějším elementem, který vůbec neusiluje o konverzi nekatolíků k jedinému pravému náboženství, nýbrž místo toho chce spolupracovat se všemi náboženstvími ve “smířené různorodosti” na “zdokonalení lidské rodiny”. Není zde většího kontrastu k tomuto novému, změkčilému a slabošskému ekumenismu, než souboj a setkání svatého Františka se sultánem a misionářské nadšení a zápal jeho bratří mezi muslimy.

22.08.2005

Nutnost intence

Aleš Jirkovský

Na úmysl se tedy lze dívat z dvojí strany: jako na osobní vůli udělovatelovu a jako na úkon, který se vztahuje na věc mimo něj. Mám úmysl křtít. Tento úmysl je úkon mé vůle a vztahuje se na věc mimo mne, na křtěnce a obřad. Theologové říkají, že úmysl má stránku subjektivní a objektivní. Otázkou tedy je, jakého úmyslu je třeba k platnému vysluhování svátosti.

04.03.2005

Svatokrádež pod rouškou práva
Charles Andre St-George

Obsah jednoho balení hostií jsme opatrně vyprázdnili do malé plastové misky. Vycházel jsem ze své osobní zkušenosti mimořádného rozdělovatele (Bůh mi odpusť), jemně jsem bral hostie mezi ukazováček a palec pravé ruky a kladl je na levou Josephovu dlaň natolik silně, abych si byl jistý, že na ní zůstanou. Joseph poznamenal, že mimořádní rozdělovatelé během mší, kterých se zúčastnil, byli při podávání hostie méně jemní.

30.12.2004

Partikulární církev v deklaraci Dominus Iesus

Franciszek Rostafiński

Popis partikulární církve v deklaraci Dominus Iesus odporuje formulacím v dokumentech II. vatikánského koncilu, Kodexu kanonického práva a Katechismu katolické církve.

05.10.2004

Soukromá zjevení

Martin R. Čejka

Další kritérium zkoumá nadpřirozené plody v duších věřících. Není ovšem kritériem zcela dostačujícím. Všechna falešná zjevení k sobě přitahovala zástupy věřících, kteří se modlili a zpovídali, chodili ke svatému přijímání, často se dokonce i obrátili. Takovýto jev může trvat dokonce po několik let. Ďábel totiž často provizorně připustí jisté dobro, aby oním zdánlivým dobrem zmátl co nejvíce duší a dosáhl většího úspěchu. Mistři mystického života učí: Existují lidé, kterým démon nebrání v konání dobrého, když dobro, jež činí, mu slouží, by je svedl v omyl , jak praví otec Lallemant.

17.08.2004

K čemu to je?

O. Nicholas Mary C.SS.R.

Tak přesně jednal sv. Pius V. Ignoroval světsky moudré rádce, jež mu doporučovali uzavřít mír s herezí, tedy kompromis. Nehleděl na protivenství, kterým musel čelit, aby sjednotil alespoň několik málo katolických vladařů do Svaté ligy proti Turkům. S odhodláním zaváděl reformy Tridentského koncilu. Nebral zřetel na odpor některých představitelů hierarchie, jimž vyhovoval status quo. Položil svou ruku na pluh a neohlížel se zpět.

10.05.2004

K českému překladu NOM

Michal Kretschmer

Formulace, aby naše oběť „byla přijata“ je silnější a více odpovídá smyslu než, aby se pouze „zalíbila“. Je bezdůvodně nepřeloženo „Dominus“ a „de manibus tuis“, což je zvláště důležité, neboť naše oběť je podávána rukama kněze. Překládat „ad utilitatem“ jako „aby bylo požehnáním“ je nepřesné. Přeložením „Ecclesiae suæ sancta“ jako „pro celou církev“ se ztrácí zcela bezdůvodně to, že církev je „svatá“, a nepřeložením „suae“, že je to církev Pána.

02.03.2004

O působení kněze činem i slovem

vzhledem k potřebám dnešní doby

Pius XII.

Předmět hlásání víry je učení katolické. To znamená zjevení se všemi pravdami, jež obsahuje. Se všemi základy a pojmy, jež předpokládá. Se všemi důsledky, které má pro mravní chování člověka, jak k sobě samému, tak v životě rodinném a společenském, tak v životě veřejném i politickém. Náboženství a mravnost v těsném svém spojení jsou jeden nerozdílný celek.

28.01.2004

Liturgická reforma, nebo revoluce?

Martin R. Čejka

I. Vyžadovala „předkoncilní“ liturgie doplnění či opravu z důvodů svých závažných nedostatků?

II. Je pokoncilní liturgická reforma realizací liturgické obnovy?

III. Je pokoncilní liturgická reforma realizací snah II. vatikánského koncilu?

IV. Jsou pokoncilní změny reformou, nebo revolucí?

06.01.2004

Marek Orko Vácha: Tančící skály

úvaha nad knihou

Maria Klapcová

Autor je evangelickou věroukou ovlivněn natolik, že na str. 114 píše: „Katolická mše sv. má dvě teologicky naprosto rovnocenné části: bohoslužbu slova a eucharistickou bohoslužbu; v obou rovnocenně přijímáme Krista. Proto je celá nedělní bohoslužba evangelíků založena na Písmu svatém.“ – nabízí se otázka, věří autor ve skutečnou přítomnost Ježíše Krista v Eucharistii?

04.12.2003

Kněz, člověk jako druzí?

Romano Amerio

Novátoři soustředili pozornost na abstraktní identitu lidské přirozenosti a odmítli zvláštní, nadpřirozený charakter, který kněžství člověku dává, a skrze nějž se kněz stává kýmsi výjimečným: „Segregate mihi Saulum et Barnabam“.

12.11.2003

Mistr koncilu – P. Karl Rahner SJ

P. Karl Stehlin

P. Hans Küng o svém mistrovi napsal:

Byl to on, kdo mocnou rukou otvíral nespočet dveří: řešil otázky, kterých se doposud žádný teolog neodvážil dotknout, (…) měl odvahu dávat nové odpovědi, které byly záhy odsouzeny. Předal nám, mladým, lásku k teologii, vybízel k myšlení, umožnil nám vyprostit se z šedého a skličujícího jařma neoscholastiky.

09.10.2003

Liberální katolicismus,

čili katolický liberalismus

P. Dr Félix Sardá y Salvany

Tento nesmysl a rozpor však můžeme nalézt v nechutných a odporných pokusech spojit liberalismus s katolicismem. Zrozená příšerka se jmenuje liberální katolík nebo katolický liberál.

03.08.2003

Zednářství a protestantismus

P. Stephen P. DeLallo

Racionalistická a okultní filozofie zednářství jednoduše přijala za své a ke svému vzoru upravila falešná východiska protestantismu, např. založit celosvětové bratrství „lásky“ mezi lidmi bez katolické Církve a katolické společnosti, tím i bez Ježíše Krista.

16.06.2003

Hromádkův boj o křesťanství

Josef Vašica

Hromádka praví, že reformátoři „zmocňovali se biblického obsahu a dávali celému Písmu jednotný výklad podle těch oddílů, které si podmanily jejich duši a s naprostou autoritativností k nim promluvily o suverenitě milosrdenství Boha, Otce Ježíše Krista“. (197). Není-li toto čirý; subjektivismus a příčina pozdějšího rozkladu?

08.05.2003

Zase latina!
Timotheus Aquaparva

Ale bohoslužbu slavili jazykem staroslověnským (není to přesné označení), který byl tehdy již mrtvý (a tedy neměnitelný) stejně tak jako latina. Proto není spravedlivé stavět jazyk východní bohoslužby do opozice proti latině.
20.03.2003

Lumen gentium proti papeži!
Aleš Jirkovský

ChristNet.cz umožnil panu Jirkovskému reagovat na článek M. Opatrného na svých internetových stránkách; bohužel ale jen v omezeném rozsahu. I tak jsme této nabídky rádi využili, ale protože byl Jirkovského článek zkrácen o celou jednu třetinu, předkládáme jej i zde, a to v jeho původní délce.
13.01.2003

Přijímá nás Bůh takové, jací jsme?
Radomír Malý
Pokud připustíme, že Bůh se jenom shovívavě usmívá nad naším podléháním pokušení, čili nad – byť dočasným –rozhodnutím proti Němu, protože nás přece „přijímá takové, jací jsme“, tak děláme z Něho dobromyslného dědečka, který na naše hříchy rezignoval. Takový Bůh je ovšem k smíchu a můžeme směle dodat, že neexistuje.
20.11.2002

Proč biskupská svěcení msgr. M. Lefebvra z roku 1988 nezapříčiňují církevní schisma?
Aleš Jirkovský

Sv. Tomáš jasně ukazuje, že schismatik nepopírá pouze nějaké dílčí vydání předpisu papeže, ale že se ze své vlastní vůle chce odtrhnout od celé autority a společenství Církve Kristovy.
03.10.2002

Reformní papež „protireformace“
Pavel IV. a jeho svět

František J. Holeček, O.M.

To, co Luther nahlížel jako svévolnost papežství, které zapomenulo na Boží slovo, viděli ostatní jako odpověď na základní otázku naděje, mířící k budoucímu životu a prokazující přirozeně dobrodiní i drahým zesnulým.
01.08.2002

Hořké plody pokoncilních reforem
Michael Davies

Předneseno na semináři Una Voce 
v Praze dne 6.12.1999
Dnešní přednáška bude radikální v pravém slova smyslu, neboť půjde ke kořenům diskutovaného tématu. Jsem přesvědčen, že závěry, které z ní budou vyvozeny, nelze rozumně popřít.

 

K českým překladům latinských liturgických textů

Evžen Kindler

Latina má v pořadí dvojic přívlastek-jméno velkou volnost. Jako příklad se nabízí pojmenování Ducha Svatého v tom, co nazýváme doxologiemi: tak v závěru velké doxologie – tedy ve známém Gloria – se zpívá „cum Sancto Spiritu“, ale v malé doxologii – tedy v Sláva Otci... – se modlíme „et Spiritui Sancto“. Ta volnost ovšem způsobuje, že latina dává přívlastek za jméno častěji než čeština.

13.06.2005

Dotek talmudu

Craig Heimbichner

Offertorium bylo dlouho terčem nenávisti nepřátel Krista a jeho Církve, protože jasně vyjadřuje charakter zadostiučinění Kristovy oběti, která se nekrvavým způsobem zpřítomňuje ve Mši svaté. Papež Pius XII. v encyklice Mediator Dei přísně odsoudil ty, kteří se pod záminkou vzkříšení prvokřesťanských tradic dopouštějí falšování. Nikde to není tak zřejmé, jako v případě údajného obnovení „židovské stolní modlitby“ z dob prvních židokřesťanů a jejího dosazení na místo offertoria.

28.01.2005

Utrpení a radosti očistce

Prof. F. Spirago

Muka v očistci jsou podle názoru vynikajících theologů horší než trápení na zemi. Sv. Augustin praví, že oheň očistcový je horší a palčivější než kterýkoli trest pozemský; rovněž tvrdí, že očistcové tresty jsou větší než muka mučedníků. Sv. Bernard podotýká, že oheň očistcový je horší a palčivější než utrpení pozemské. Podobně usuzují sv. Řehoř Veliký, sv. Anselm a sv. Bonaventura. Sv. Tomáš Akv. praví, že žár očistcový je roven žáru pekelnému; týž oheň, trápící zavržené, očišťuje duše v očistci. Také Suarèz a sv. Bonaventura jsou názoru, že oheň očistcový a oheň pekelný jsou téže povahy.

01.11.2004

Připomínky k publikaci Credo

Michal Kretschmer

Autoři výslovně neuvádí, koho těmi „reformátory“ myslí. Ze souvislosti lze předpokládat, že měli na mysli vůdčí osobnosti tzv. reformace. Opomíjejí však uvést další, a to patrně rozhodující příčiny spočívající v jejich mravních vadách, které vedly tyto reformátory (jež by spíše měli být nazýváni deformátory) k jejich bludům a neomluvitelné vzpouře proti legitimní církevní autoritě. Ani neuvedli neblahé ovoce reformace a podstatný rozdíl oproti opravdovým reformátorům (jako byli např. sv. Pius V. a sv. Karel Boromejský), kteří milovali církev a když viděli veliké nepořádky v ní, usilovali o její opravu v hlavě a údech.

01.10.2004

Nedostatky nového ritu kněžských svěcení

Benedictus

Na konci tradičního ritu biskup jasně uděluje knězi moc rozhřešovat: „Přijměte Ducha svatého, kterým hříchy odpustíte, těm jsou odpuštěny, kterým je zadržíte, jsou zadrženy.“ V novém ritu toto vůbec není. Proč? Má kněz ještě moc odpouštět hříchy? Dostává tuto moc během svého svěcení? A pokud ano, tak proč se to nezmiňuje? Takže máme před sebou ritus, který již nevyjadřuje podstatu katolického kněžství: obětování mše svaté a udělování rozhřešení.

07.07.2004

Ústavní převrat papeže Pavla VI.

Abbé Raymond Dulac

Nejvěrnější zastánci římské autority se namáhali zavírat oči při každém tom kompromisu, oddělovat jeden od druhého, vyhýbat se velmi snadnému sčítání, jež by už po třech, čtyřech případech jasně odhalilo zrale připravovaný plán, prováděný pečlivě s chladnou vytrvalostí. (...) Tolikrát selhavší velekněz si alespoň jednou poslouží svou osobní autoritou, když se totiž jedná i o zničení této autority. Na frygickou čapku si nasazuje tiáru. Jen dotud, dokud nenasadí frygickou čapku celému episkopátu a tiáru hodí do pece, neboť s Motu proprio jsme teprve na začátku procesu.

14.04.2004

Ekumenismus – nepřítel lásky

P. Karl Stehlin

V čem spočívá opravdové štěstí? Kam směřuje svět? Kdo je člověk? Kdo je Bůh? – Na to má každé náboženství jinou odpověď. Proto existují a budou existovat pouze dvě možnosti: buďto nekatolíkům vysvětlit jejich omyl a vyzvat je k obrácení, nebo celou věc zamlčet.

09.02.2004

Richard Rohr v Respektu

Michal Kretschmer

Naukový a rozumový aspekt náboženství je kladen do protikladu k iniciaci, která má povahu převratného zážitku, jenž má své důsledky na další život člověka. Ta je přitom pokládána za důležitější. Riziko pak může spočívat v tom, že tradiční chápání víry se otřese nebo zhroutí vlivem údajné hlubinně-psychologické či mystické zkušenosti.

12.01.2004

Ke kořenům krize

P. Karl Stehlin

Do doby II. vatikánského koncilu se tento zločin nazýval zločinem. V současnosti se to však stalo znamením důstojnosti člověka do té míry, že každá instituce musí (což údajně plyne z přirozeného práva) respektovat, dodržovat a podporovat tuto svobodu: odtud volnost vybrat si mezi pravdou a lží, mezi objektivním dobrem a zlem (jen když je subjektivně uznáno za dobro).

21.11.2003

Poklona svatým kněžím

Aleš Jirkovský

Katolická církev znovu odpověděla světu, že staví proti němu a jeho satanovládě mocnou armádu katolických duší, katolických věrných, kteří se s ním utkají v rozhodném boji na všem místech, ve všech odvětvích, prostě všude. Když byla například v Lovani otevřena svobodomyslná belgická univerzita, podporovaná belgickými zednářskými lóžemi, katolíci vybudovali zase univerzitu katolickou, která měla stát jako mocná hradba proti omylům, jež plynuly z otrávených závěrů univerzitních svobodomyslných intelektuálů.

01.11.2003

Případ Drewermann (část 1.)

Dariusz Zalewski

Drewermann je uhranutý psychoanalýzou a existencialismem. Jeho názory jsou často blízké promotérům New Age, proto lze jeho knihy najít v knihkupectvích prodávajících zároveň publikace věnované zaříkání a věštění.

01.09.2003

Křesťanské umění

Jacques Maritain

Křesťanství neusnadňuje umění. Bere mu mnoho snadných prostředků, uzavírá jeho dráhu na mnohých místech, ale jen proto, aby zvýšilo jeho úroveň.

23.06.2003

Nový ritus exorcismů

Przemyław Jackowski

Je však oprávněné mluvit o „nové démonologii“, když pokoncilní papežové jasně potvrzovali odvěkou nauku Církve o existenci a vlivu zlých duchů? Možná, že ne; ale je jistě opodstatněné hovořit o nových směrech v démonologii, z nichž jeden zcela popírá existenci osobního zla (nebo je přinejmenším zpochybňuje), druhý zas neguje věčnost pekelných trestů.

19.05.2003

O obřadech při mši svaté
Ct. Martin z Kochemu

Mše svatá není kázáním, ale vznešenou službou obětní! Když kněz mši svatou slouží, nečiní tak, aby věřícího poučoval, nýbrž za něho Oběť Nového Zákona konal!
23.04.2003

Závažné svědectví židovského rabína
Radomír Malý

Podle Kirchliche Umschau 12/2002
Dalším stupněm vývoje bylo zničení Jeruzaléma Římany r. 70 a likvidace starozákonního chrámového kněžstva. Od té doby, tj. přinejmenším od r. 70, se už nedá podle Hiltona hovořit o kontinuitě judaismu se Starým zákonem.
01.02.2003

Jaké kněze si přeje a nepřeje  mít Božský Spasitel
a Jeho římská Církev katolická?

Aleš Jirkovský
Kněžství je nejušlechtilejší a nejsvětější dar Boží, nejdokonalejší stav (tak hovoří doktoři Církve i Trident atd.), který převyšuje důstojnost andělů a nebeských beztělesných mocností. A protože služebníku Božímu bylo svěřeno mnoho, bude se od něho také mnoho vyžadovat zpět. Ani manželství, ani jiný stav na světě, není tak dokonalý jako stav kněžství. A proto také z logiky plyne tvrdší a těžší soud nad knězem.
04.01.2003

Mesiášská starozákonní proroctví o příchodu Našeho Pána
Ježíše Krista

-MiHa-

Ježíš Kristus se sám odvolával k prorockým písmům: Zkoumáte Písma , neboť se domníváte, že v nich máte život věčný. - A ona vydávají svědectví o mně.
04.01.2003

co odvrhla pokoncilní církev?
Církevní tradici neboli ústní podání

Připravila MiHa
Bez tradice by nám byla mnohá místa Písma temná a nesrozumitelná, bez tradice bychom také neměli záruky, že zjevení Boží bude zachováno až do skonání světa, neboť kdo nám ručí za to, že Písmo sv. nebude jednou v budoucnu zkaženo nebo úplně zničeno.
04.11.2002

Otevřený dopis Jeho svatosti papeži Janu Pavlu II. 
Biskupský manifest

+ Marcel Lefebvre, arcibiskup tullský 
+ Antonio de Castro Mayer, biskup camposský

Naše srdce biskupů svaté Církve katolické, následovníků apoštolů, jsou znepokojována při pohledu na tolik duší v celém světě, které jsou dezorientovány a přesto touží setrvat ve víře a v mravech tak, jak je učitelský úřad Církve definoval a stále stejným a universálním způsobem vyučoval.
21.08.2002

Kdo může být spasen?
Vojtěch Sedlák

Kde mají dnes mladí lidé nacházet světlo a Pravdu Kristova učení, když se dnes praktikuje otevřený indiferentismus v náboženských otázkách, když svět nevidí onen Maják Církve, který vždy osvěcoval svět a dával lidem jasnou odpověď, jak Krista následovat.

V našem ARCHIVU naleznete další články