Stenozáznam

Senátor Jaroslav Doubrava: Vážená paní předsedající, vážení kolegové a kolegyně. Já se přiznám, že i mně velmi vadí očividné pohrdání naší komorou ze strany pana ministra a jeho odchody. Myslím si, že nikdo z nás bychom si takovouto neúctu ke sněmovně nedovolil a myslím si, že bychom měli i na toto jeho chování reagovat. Já vím, ono se to špatně poslouchá – slova o rozkradeném hospodářství, o rozkradené republice, o zničeném průmyslu a z čeho tedy mají přicházet peníze do státního rozpočtu tak, abychom nemuseli škrtat takovýmto způsobem drastickým. Ale to není to, kvůli čemu jsem před vás předstoupil.

Před časem se mi dostalo do rukou takové zajímavé čtení nazvané Sionské protokoly. A tady při tom staženém pozměňovacím zákonu, bohužel staženém, kde byl požadavek na osvobození mimo jiné knih od zatížení daní – a tady v tom zajímavém čtení se v jedné kapitole o tisku říká: Všechen tisk zatížíme daní i zárukou z každého listu, která bude dvojnásobná u knih do 30 stran si zapíšeme do třídy brožur, abychom na jedné straně dosáhli zmenšení počtu vydávaných v žurnálu, které znamenají nejhorší tiskový jed, na druhé straně tento způsob přinutí spisovatele psát tak obsáhlé práce, že pak budou vzhledem k rozsahu i vysoké ceně málo čteny. Co však pro vytváření veřejného mínění budeme vydávat sami, bude laciné široce rozšířené a čtené do úplného rozebrání. Daň zadusí prázdnou literární ctižádostivost, strach před trestem učiní spisovatele na nás závislými, i kdyby se pak ještě někdo našel, kdo by chtěl proti nám psát, nikdo jeho spisy nevytiskne. Nakladatel nebo tiskař si musí před přijetím spisu do tisku nejprve opatřit úřední povolení, atd.

Dál se tady říká, že povolíme 10 soukromých dní zkoušek na naše časopisy a navenek budou vyjadřovat nejkulturnější názory, tímto způsobem v sobě získají důvěru a přivábí nic netušící spojence.

A na závěr tohoto obsáhlejšího povídání se říká: Budeme jistě vítězit na našimi protivníky, protože v důsledku opatření, která jsme ukázali, nebudou mít tiskové orgány, v nichž by se mohly úplně vyjádřit proti našemu tisku. Nebude nám ani zapotřebí jejich myšlenky od základu vyvracet. Zkušební kameny, které hodíme třetí řadě našeho tisku budeme v případě potřeby energicky vyvracet v úředních listech. A já se ptám, je toto důvod k zavedení daně i na knihy a tiskoviny? Děkuji.

Senátor Pavel Čáslava: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já poslouchám tuto dlouhotrvající debatu. Poslouchám argumenty levice. A musím říci, že ačkoli jsou jakkoli tvrdé, ačkoli jsou jakkoli pro mě nepřijatelné, ačkoli jím jakkoli nerozumím, ačkoli je považuji přinejmenším za omyl atd., považuji je za naprosto legitimní. A v rámci pravidel parlamentní demokracie za naprosto v pořádku, jestliže jsou proneseny na tomto plénu. Nicméně jsem poněkud šokován, že jsem tady zaslechl od kolegy Doubravy citaci ze Sionských protokolů. Dovolte mi, abych citoval z encyklopedie Britannica, která říká o těchto protokolech. Cituji:

"Je to podvodný dokument, který sloužil jako záminka antisemitismu na počátku 20. století. Po svém 1. vydání v roce 1903 v carském Rusku byl text tohoto díla v rámci četných nezávislých vyšetřování opakovaně označen jako podvodný. Nehledě na to považují je někteří za pravý. Zejména v těch částech světa, kde je rozšířen antisemitismus, antijudaismus či antisionismu." Nečekal jsem, že v českém Senátu na konci roku 2011 uslyším argumenty opírající se o takovýto dokument. Děkuji.

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já nejdřív navážu na kolegu Čáslavu. Já si dovolím, byť jsem ten nováček, vyzvat pana předsedajícího, aby společně s předsedou Senátu zvážili, respektive zařadili po skončení tohoto bodu další bod, kterým bude vyjádření Senátu k vyjádření pana senátora Doubravy, abychom přijali usnesení, ve kterém se Senát ČR distancuje od vystoupení senátora Doubravy. Protože to, co tady zaznělo, byť třeba vzdáleně to přirovnání současného konání vlády k něčemu, co se podobá obsahu Sionských protokolů, je věc naprosto nevídaná a vůbec do českého společnosti, dle mého názoru, nepatřící. A proto prosím pana předsedajícího, aby v rámci jednacího řádu, který já neovládám, se zasloužil o to, abychom se jako Senát s tím důstojně vypořádali.

Nyní k tomu, co tady ještě bylo řečeno. Snad jenom se vyjádřím k jedné větě prostřednictvím pana předsedajícího. Je to věta pana senátora Škromacha, že je mu jedno, odkud vláda vezme na důchody. Mně to tedy jedno není. A myslím si, že by nám to nemělo být jedno nikomu.

Senátor Jaroslav Doubrava: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, jestliže jsem použil citát, nenapadlo mě, že by se mohl někoho z vás dotknout. Už vůbec bych nechtěl vyvolávat antinálady v našem Senátu. Za použití tohoto citátu se omlouvám a rád bych, abyste moji omluvu přijali. Děkuji. (Klepání do lavic.)

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem rád za slova pana senátora Doubravy, věřím, že je myslel vážně, upřímně, a v tomto okamžiku tím pádem nebudu podnikat žádné další kroky. Přesto platí pořád to, že tedy si myslím, že takovéto výroky by v Senátu znít neměly, a já osobně se s nimi v žádném případě neztotožňuji.